Jakým křesťanem být? Liberál či fundamentalista?

15.12.2011 21:20

I mezi křesťany existuje mnoho těch, kdo chápou poselství Bible různě. Někteří o sobě sice tvrdí, že jsou věřící, ale zároveň se jsou schopni vysmát těm, kteří věří v doslovný výklad Biblického záznamu. Samozřejmě zde nehovoříme o doslovnosti ve smyslu ignorace historického a žánrového kontextu dané pasáže, nicméně pokud Bible mluví např. o nějakém zázraku, pak se ten zázrak stal - to je správný výklad. Tento obsáhlý článek Vám má ukázat, proč to bez doslovného výkladu moc nejde...sami posuďte.

Biblický fundamentalismus chápe Bibli doslovně. Staví na jejím fundamentu, základu, Ježíši Kristu. Je to konzervativní přístup, aby bylo Boží slovo konzervováno, tedy zachováno.

"Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha." (2. Petrův 1:19-21)

Konzervativní přístup je biblická ortodoxnost, která nemá nic společného s pravoslavím. Její pravověrnost spočívá v tom, že Bible je bezchybná od začátku až do konce, ve všech oblastech - v teologii, historii a vědě. Konzervativní ortodoxnost stojí na pozici, že hmotný svět, rozumový (duševní) svět, a duchovní svět tvoří trojjedinou hierarchicky vztažnou celistvost. Žádná z těchto tří oblastí není svébytná (autonomní). Ve světském a často i náboženském tisku je tento přístup nazýván "primitivní fundamentalismus".

Liberalismus, naopak, jak samo slovo navozuje, nakládá s Biblí svobodněji, volněji - novoortodoxně. "Nová" liberální pravověrnost není tak nová, je zde už mnoho desítek let. Novoevangelikálové používají úplně stejný slovník jako evangelikálové. Na první pohled působí stejně ortodoxně jako konzervativní fundamentalisté. Tento liberální, novoortodoxní nebo novoevangelikální přístup k Bibli zastává názor, že Bible obsahuje chyby a nepřesnosti v oblasti historie a vědy. Svět hmotný, rozumový a duchovní jsou vzájemně izolovány a tvoří oddělené ostrovy bez propojení. Napříč těmto chybám jí proto můžeme věřit jen v náboženské oblasti. Důsledek je jasný - biblická zvěst se potom stává "pravdou" jen uvnitř člověka, nemá vztah ani k hmotnému ani rozumovému světu, protože to, co Bible píše o hmotě a rozumu, je prý z velké části jen alegorie, kterou nemůžeme vždy s jistotou vyložit - interpretovat. Čím se potom tento vnitřní subjektivní zážitek s izolovaným autonomním evangeliem, které se stává "pravdou" až uvnitř člověka, liší od zážitku hinduisty nebo narkomana? Jakákoliv pravda, tedy i biblická, je objektivní, nikdy subjektivní, a už vůbec není závislá na tom, zdali ji člověk vezme na milost přijmutím nebo v nemilost odmítnutím. Novoortodoxní liberál musí učinit iracionální nerozumový skok víry, protože se musí spoléhat jen na prožitek.

 

Zde jsou základní rozdíly v chápání Bible novoortodoxními liberály "L" a ortodoxními konzervativci "K":

L: Bible je pravdivá v celku, ale ne ve všech částech.
K: Bible je pravdivá v celku a ve všech částech.

L: Bible je pravdivá duchovně, ale ne vždy historicky.
K: Bible je pravdivá duchovně a vždy historicky.

L: Bible je pravdivá morálně, ale ne vždy vědecky.
K: Bible je pravdivá morálně a vždy vědecky.

L: Bible je pravdivá v záměrech, ale ne ve všech ujištěních.
K: Bible je pravdivá v záměrech, a ve všech ujištěních.

L: Bible je neomylná, ale není bezchybná.
K: Bible je neomylná a bezchybná. (viz. článek Důkazy jedinečnosti Bible)

L: Bible je Boží nástroj zjevení.
K: Bible je ve své podstatě zjevením.

L: Bible je Boží záznam zjevení.
K: Bible je Boží zjevení.

L: Bůh promlouvá za slovy Bible.
K: Bůh promlouvá ve slovech Bible.

L: Lidský jazyk není dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem.
K: Lidský jazyk je dostačující, aby byl člověk ve styku s Bohem, ale není vyčerpávající.

L: Vyšší kritika je přípustná.
K: Žádná vyšší kritika není přípustná

L: Víra vzdoruje rozumu.
K: Víra a rozum jsou v souladu. (viz článek Víra a rozum, jde to dohromady?)

Podle tohoto dělení může každý věřící čtenář poznat, kam sám patří, a může posoudit, čí víra je kulhavá a kdo potřebuje berličky. Liberálové a novoortodoxní stoupenci v podstatě říkají: "Kdo ví, zdali to, co stojí v Bibli je pravda? My však přesto Bibli věříme!" To je rozvod s rozumem! Skok iracionální víry nerozumu. Liberál není důvěrně propojen s biblickým Písmem pravdy, proto se ze zoufalství vrhá na víru ve víru.

 

Fundamentalismus importovaný do českého prostředí

Jen jeden příklad liberalismu z českého evangelického prostředí (název vypůjčen z dopisu): ... tato kniha (Jonáš) podává svou zvěst formou souvislého vypravování. Nejde ovšem o popis historické události. Je to spíše epos nebo novela se záměrem tlumočit zvěst Božího slova dramatickým příběhem. (Úvodní komentář ke knize Jonáš, Ekumenický překlad Bible)

Liberál chápe Jonáše jako román (novelu) nebo báseň (epos). Celá událost se vlastně nikdy nestala, nejde o historickou událost, je to v podstatě zdramatizovaná alegorie, která nám nepřímo tlumočí Boží zvěst.

Fundamentalista jde naopak k základu, fundamentu, Ježíši Kristu a čte v Matoušovi i Lukášovi Jeho přímou odpověď zákoníkům a farizejům:

"On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení (zázrak) proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země."(Matouš 12:39-40)

Jestliže se zde Ježíš odvolává na dramatický epos, potom není Jeho sestoupení na tři dny do pekla a ráje, do útrob země, a Jeho vystoupení na nebesa, historická událost, ale jen román. Potom naše spása vězí v divadelním představení. Jestliže je Jonáš dramatizace, potom Ježíšovo sestoupení do srdce země je dramatizace, a následně, Ježíšovo vystoupení na nebesa není skutečná událost, ale další dramatizace. Jen fikce odpovídá fikci a skutečná událost skutečné události. Potom se zákonitě musíme ptát, zda vůbec Ježíš odvedl k sobě spasené ze zajetí hříchu?

"... Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem. Co jiného znamená vystoupil, než že nejprve i sestoupil do nižších částí země?" (Efezským 4:8-9)

Jak liberál určí, co je a co není v Bibli skutečné? Kde jsou hranice čemu věřit a čemu ne? Pro nevěřícího je břicho mořské obludy méně bizarní než peklo nebo nebe. Na přelomu století, James Bartley přežil v břiše velryby jeden a půl dne. Anatomie těchto savců je uzpůsobena tak, že mají v žaludku dostatek kyslíku pro případné přežití. Jak může nevěřící uvěřit v peklo a nebe, když přijatelnější je teology alegorizováno? Mimochodem, předešlý verš jsem byl nucen citovat z nového překladu "Nová smlouva". Ekumenický překlad jako by už popíral i existenci pekla. "Nejprve i sestoupil do nižších (katotera) částí země", přeložil takto: "předtím sestoupil dolů na zem" - to je podstatný rozdíl!

Netvrdím, že každý liberál chápe vše, jak říkám, ale jejich alegorická interpretace pomalu, ale jistě, desetiletí za desetiletím, rozmělňuje Boží slovo a nakonec přivede spousty lidí i je samotné k úplné nevíře. Alegorická interpretace Písma je přímo zodpovědná za vymírání sborů. Mladá generace nemá zájem o alegorickou víru. Jeden chlapec v nedělní škole odpověděl na otázku co je to víra takto: "Víra znamená věřit něčemu, co není pravda". Duchovní vakuum moderní společnosti, které zde zanechává liberální církev, snadno zaplní kulty, které nabízejí vzdělaným lidem ze středních vrstev životní smysl a náplň.

• Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Přísloví 14:12)

Obhajoba Genesis a Bible rozumem

Člověk byl stvořen trojjedině. Jeho duše (vědomí a intelekt) komunikuje dolů do hmotného světa tělem, pěti smysly. Nahoru do duchovního světa k Bohu komunikuje duchem, duchovními smysly. Všechny tři složky musí být v rovnováze jako trojnohý verpánek. Zkraťte nebo vylomte jednu nebo i dvě nohy a už sedíte na šikmé ploše. Bez těla bychom si nemohli nic sdělit. Zdravé tělo komunikuje lépe ústy nebo písemně, nemocné tělo poví méně, protože je omezeno jen na posuňky. Duši, naše já, náš intelekt, musíme mít také v pořádku, jinak bychom byli duševně choří, nikdo by nás nebral vážně, nic bychom si nepamatovali, nemohli bychom formulovat myšlenky, kdo ví, snad bychom byli i analfabeti a naše komunikace s ostatními by byla téměř nemožná. To první, co bychom byli neschopni komunikovat ostatním, by bylo evangelium. A do třetice, náš duch, ač nestojí osamoceně, je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. Duše duchovně ožije jen tehdy, když se propojí duchem s Duchem Božím v momentě svého duchovního znovuzrození. I mladý Ježíš musel mít všechny tři, tělo, duši i ducha pohromadě, jinak by nemohl svoji službu ani započít:

• Dítě rostlo v síle (tělesně) a moudrosti (duševně, intelektuálně) a milost Boží byla s ním (duchovně). (Lukáš 2:40)

Jak Boží slovo popisuje počátek spásonosné biblické víry?

"Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka ... vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen." (Římanům 1:19-25)

Kromě rozumu dal Bůh každému pohanovi ještě druhé světlo - svědomí. Nejprve člověk střetne Boha na rozumové hladině, když přemýšlí o Jeho díle, o stvoření. Neuvědomí-li si Božství Boha, není-li ze stvoření udiven jako malé dítě (nejde ještě o duchovno), je bez omluvy, a Bůh mu žádné duchovní světlo o Ježíši Kristu skrze Ducha svatého nedá. Naopak dopustí, aby se zcestná mysl takového člověka, jeho intelekt, ocitl ve tmě. Takový člověk si myslí, že je intelektuálně na výši, zatímco jeho rozumové chápání vězí ve tmě. Než člověk Boha pozná, než s ním Bůh rozvine intimní duchovní vztah, musí člověk nejprve rozumově vědět, že Bůh je, a co pro člověka udělal. Než se dívka zamiluje (duchovní kvalita) do mládence, musí nejprve vědět, že existuje "objekt", který milovat, a proč jej milovat (rozumová kvalita). Jinak to nejde. Rozvod víry s rozumem vždy znamená, že člověk začne věřit v nějaký duchovní, popřípadě božský základ, který postihuje zvláštním druhem bezrozumového, bezprostředního poznání - citem, iracionálním vhledem, intuicí, extází ... a to jsem právě opsal definici "mystiky" ze slovníku. Víra, která není obhájena rozumem a historií, která se skutečně udála, se rovná plnokrevnému mysticismu, ve kterém liberální teologie tone. Biblického Boha nepoznáme ani intuicí, ani citem, ani iracionálním vhledem, ani extází, což jsou prostředky, které nám zbývají po rozvodu s rozumem, a uzavření manželství s nerozumem.

Nikoho rozum nespasí! Vědění, že Bůh je, a co pro nás udělal, je rozumová věc. Poznání, zamilování se do Boha, protože víme, že je a že si nás namlouvá skrze svoje utrpení na kříži, je duchovní věc dosvědčená Duchem svatým, je to Bohem udělená milost:

• "... život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. "(Jan 17:3)

Bez vědění ale člověk nikdy nemůže poznat:

• "...'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: 'Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!' Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izajáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?' Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova." (Římanům 10:13-17)

Bůh nikomu do hlavy evangelium nezaseje. Od setí jsou tady křesťané. Uvěřit spásnému evangeliu (Duch a duch), že Ježíš Kristus člověka na kříži zastoupil v potrestání, může člověk teprve potom, až uslyší (tělo) zvěst, která má rozumovou (duše), racionální stavbu věty s podměty a přísudky na pravých místech. Bez zdravého těla (sluchu, očí, hmatu) a rozumového pochopení duší, člověk nemá v co duchem uvěřit! Jistě, zdravé tělo a rozum (duše) nezaručují příjmutí spásné víry. Většina posluchačů evangelium stejně odmítne. Slyšení a porozumění jsou však neoddělitelné předpoklady na kterých staví Duch svatý:

• "Ale Saul působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy." (Skutky 9:22)

V duchovní hladině nemůže být nikdo přiveden do úzkých. Židé byli v úzkých, protože je usvědčilo Boží písmo, které mělo historickou doslovnou platnost a to si dobře uvědomovali. Z epopeje ještě nikdo nezrudl, protože epopej každý chápe jako filmové představení. Tito Židé byli nespaseni a komunikace s nimi, jako i se všemi pohany dodnes, mohla probíhat jenom na rozumové bázi, protože pohan je duchovně mrtev, není propojen nahoru k Bohu. Argumentuje jen na duševní, intelektuální, rozumové hladině. Jestliže nebudeme schopni čelit rozumové výzvě většiny nevěřících, budeme pro ně jen duchaři nebo mystici.

• ",Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý' ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ..." (1. Petr 3:15)

Bible často učí, že máme užívat rozum. A díky Bohu za Bibli, která ve své duchovní kvalitě vůbec neprotiřečí duševním rozumovým nárokům:

"V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím. Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané." (Skutky 19:8-10)

Dva roky přednášet z katedry, a vyučit všechny obyvatele provincie Asie, to už je velký učitelský výkon. Z katedry se hlásá vždy to, co posluchači mohou pochopit rozumem. Pavel jim nemohl udělit ani spásu, ani Ducha svatého, Pavel "jen" zaséval evangelium, které má historickou platnost, větnou stavbu a dává smysl. A na tomto rozumem pochopeném základě, jenom Bůh dovolí v některých srdcích, působením Ducha svatého, vyklíčit spásné víře. Kdyby evangelium, které Pavel hlásal, nedávalo smysl, jeho konverti by byli mystici.

• "Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera knim hovořil (Pavel) a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit." (Skutky 28:23-24)

Jsem si jist, že Pavel také argumentoval následujícím veršem z Mojžíšovy Genesis, protože Genesis byla pro Pavla skutečná historie, v žádném případě alegorie:

• "Mezi tebe (hade, ďáble) a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono (ženino símě) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."(Genesis 3:15)

Ženino símě je bezesporu Ježíš Kristus. Ježíš zranil ďábla na kříži smrtelně, zatímco Ježíš svoje poranění ďáblem překonal. Mnozí liberálové berou ďábla také alegoricky. Je to prý jen ztělesněný symbol zla. Kdyby ale Pavel, jeho obrácení posluchači a dnešní fundamentalisté nebrali tento výrok z Genesis doslovně a historicky, potom by stěží někoho přesvědčil. Potom Ježíš, símě ženy, by byl jenom ztělesněný symbol dobrého boha. Jestliže se naše naděje upíná k symbolům, proč si vůbec komplikovat život vírou? Jistě, mnozí liberálové tento verš chápají správně, ale jak ví, který verš Genesis je symbol a který není? Obzvláště mladí lidé jsou na nedostatek celistvosti (integrity) a selektivní víru citliví a dotáhnou ji do konce, totiž do nevíry. Jejich konce jsou úděsné: Ví o Bohu, ale On je nezná.

Bezesporu, biblická zvěst, evangelium, vězí v tom, že se Ježíš obětoval na kříži za člověka a spasil nás. Když ale tohle řeknu nevěřícímu, tak se optá - co to znamená? Nevěřící vůbec netuší, proč by měl být spasen. Protože je hříšný přece! Ale jak to ví? Stačí se podívat jenom kolem sebe? Evolucionisté mohou zlo i popřít: Zlo není hřích, je to jen boj o přežití, a proto je legitimní. Kolik lidí, a především věřících vám poví, že člověk je v jádru dobrý? Víte, jak víme s konečnou platností a bez relativity, že jsme hříšní? Pavel věřil totiž Genesis doslovně a historicky:

• "Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili." (Římanům 5:12)

Ten člověk byl Adam. On zhřešil, proto se rodíme hříšní, duchovně mrtvi a tělesně umíráme my i zvířata. Bereme-li Genesis alegoricky, potom smrt mohla existovat po miliony let před Adamem, Bůh "tvořil" evolucí a proto nemůžeme nikdy pochopit podstatu ani hříchu ani smrti, ale ani vzkříšení! Ježíš bral Genesis doslovně a historicky:

• Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? (Matouš 19:4)

Člověk se nevyvinul ze zvířat! Člověk byl člověkem od momentu svého stvoření, nebyl-li, potom je Ježíš lhář! Rozumové, historické doslovné chápání Genesis, stejně jako rozumové a historické pochopení evangelia nespasí. Obojí jsou ale předpoklady kpřijmutí Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Pochopení historičnosti celé Bible v prostoru a čase odvaluje balvany pochybností, které nevěřícím překážejí v cestě ke Kristu.

Jak vykládat Bibli

Jak rozeznáme doslovný biblický verš od obrazného? Jestliže vykládáme verš obrazně, musíme mít velmi dobré důvody, které nás k obrazné interpretaci opravňují.

 a) Spousta biblické látky vylučuje obraznou interpretaci už svojí podstatou,  jako jsou zákony, historické písemnosti, geografická místa, historické události atd.

 b) Dává-li verš smysl, tak jak je napsán, tak jej neinterpretuj.  Vyhni se jakémukoli "zduchovnění" a filosofickému intelektualizování. Kolik interpretů, tolik výkladů.

 c)  Obyčejně, samotný verš svou mluvnicí  prozradí, zdali je míněn doslovně nebo obrazně.  Slovíčko "jako" jasně prozradí, že holubice je obrazná, že se žádná opravdová holubice z nebe nesnášela, což je doslovné chápání, protože Duch svatý je Duch svatý a žádná holubice:

• "...otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho" (tj. Ježíše).

 d)  V nesčetných případech  obrazný jazyk je interpretován samotnou Biblí.  Například Daniel popisuje své vidění:

• "pozoroval jsem, a hle, ze západu přicházel kozel na celou zemi..."

Kdo nebo co je kozel? Čtrnáct veršů níže Daniel interpretuje:

• "Chlupatý kozel je král řecký..."

 e)  V jiných případech je     doslovná interpretace nemožná:

• ... a všechny stromy v poli budou tleskat.

Tleskající stromy? Samozřejmě, tahle věta musí být míněna obrazně, protože tak, jak je, nedává doslovný smysl.

  f) Bible používá stejná literární a mluvnická pravidla jako jiné písemnosti.   V Bibli jsou přirovnání přímým oznámením. Například Ježíš o sobě prohlásil:

• "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn."

Tento výrok vůbec neznamená, že Ježíš je dveře, ale znamená, že Ježíš sám sebe přirovnal ke dveřím, poněvadž se dveřmi vchází, stejně jako se vchází Ježíšem ke spasení k Otci. To platí i o jeho přirovnání se ke chlebu. Chlebem se živíme, abychom žili tělesně, podobně, Ježíšem se živíme, abychom žili duchovně. Boha přece fyzicky sníst nemůžeme. Buďme doslovní!

  g) Další obrazný biblický typ je nadsázka.   Nadsázku používáme, když chceme vyburcovat. Ježíš řekl:

• "Kdo přichází ke mně, a nedovede se zříci svého otce, matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem".

"Ježíš chce, abych se zřekl svých nejdražších i svých dětí!" Ježíš touto nadsázkou dosáhl, co sledoval! Rozčílil nás! Ježíš nám neříká, abychom opustili rodinu. Ježíš říká: "Já jsem pro tebe ten první!" Kdyby jen řekl: "Já jsem první," tak nám to vejde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Jenom citově zbarvenou nadsázkou nás může vyburcovat z naší letargie.

  h) Další obrazný biblický typ je antropomorfismus  . Antropos je člověk, morfo je forma. Tedy, obzvláště ve Starém zákoně, Bůh jako by bral na sebe lidskou formu. Například:

• "Oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm."

Tento verš ze Starozákonních Letopisů neříká, že Hospodin má oči, se kterými obzírá jako člověk. Bůh se nemusí rozhlížet jakoby lidskýma očima, aby do nás viděl. Zajímavé také je, že mnoho veršů, které se historicky vykládaly obrazně, snovými vědeckými poznatky nabývají doslovnou interpretaci a bude jich stále víc. Třeba Bůh proklel hada:

• "... po všechny dny svého života budeš žrát prach."

Verš, který byl po staletí vykládán obrazně, má dnes doslovný význam. Hadi skutečně polykají prach, jeho chutí totiž navigují. Nebo, "že se Země rozplyne pálivostí" má dnes, když už víme o nukleárních reakcích, doslovný význam. Podobných příkladů bychom mohli uvést mnoho.

Pamatujme, že i za obrazným slovem stojí vždy realita. Je-li něco řečeno obrazně, neznamená to, že to neexistuje. Berme Bibli doslovně! Nehledejme vní žádná skrytá námi zduchovnělá tajemství. Bůh má člověku co říci, proto zvolil srozumitelný jazyk, protože člověk může odpovědět pouze na srozumitelnou výzvu:

• "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život..."

Potřebujeme interpretovat předešlou pravdu? Vidíte, a mnoho křesťanů si není jisto svým spasením, protože verš interpretují, jako by Jan řekl: "Kdo věří v Syna, možná, že má život věčný." Doslovná interpretace umrtvuje nejistotu. Naše "opovážlivost" totiž stojí na Kristu, a to je pokora! Na člověku stojí jen nejistota a pýcha - vždyť JÁ si to ani nezasloužím. Na to můžeme všichni vzít jed, že si spásu nezasluhujeme!

 

Proč liberální teologie interpretuje Bibli obrazně

Z čirého "intelektualismu". V prvé řadě, nechce spáchat intelektuální sebevraždu, chce být součástí moudrosti tohoto světa a vypadat před světem rozumně. Věří víc člověku - vědcům, než Bibli - Duchu svatému. Samozřejmě, Bible není vědecká kniha, ale kde se dotkne vědy, tam je bezchybná. Bible není kniha o andělech, ale kde se dotkne andělů, tam je bezchybná. Bible je o pádu člověka a o Bohu, který člověka zachránil z věčného pekla pro Sebe.

Liberální teologie se domnívá, že církev v historii chybovala zejména "doslovným výkladem Bible", místo aby naslouchala vědcům, kteří mohou správně objasnit Písmo. Klasickým příkladem je Galileo, který byl v 17. století pronásledován církví za odmítavý postoj, kdy měl uznat dogma, že Země je středem vesmíru. Lidé často poukazují na to, že jde o případ, kdy se církev angažovala ve vědě s Biblí v ruce a předkládala své ideje jako dogma, místo toho, aby nechala vědce odhalit pravdu. Proto někteří lidé prohlašují, že vědci nemohou použít Bibli jako základ vědeckého bádání.

Celý Galileův případ mnozí nepochopili dodnes. Ve skutečnosti bylo všechno jinak. Církev 17. století schvalovala názor Ptolemaia, Aristotelova následovníka, který prosazoval geocentrismus, tedy že Země je středem vesmíru. Potom, na základě určitých pasáží jako Žalm19:6, učila církev tuto myšlenku jako dogma.

Církev v podstatě přijala řeckou myšlenku a vsunula ji do Bible. Kdyby vycházela z Bible, nikdy by učení o Zemi jako středu vesmíru nepřijala, protože se k této otázce ani Písmo specificky nevyjadřuje. Z této skutečnosti vyplývá další důležité poučení. Ačkoliv se Bible nevyjadřuje, že Země je středem vesmíru, přesto obsahuje pravdivé výroky týkající se kulatosti země. Zcela zřetelně se vyjadřuje například o potopě.

Dnes některé teologické školy uznávají světskou evoluční teorii. Představme si, kdyby se náhle vědci od ní odklonili, a přešli by zcela, třeba na teorii inseminace života země z vesmíru. Potom by zastaralá evoluční hypotéza přežívala jenom pro smích na úkor těch tmářů, kteří si říkají křesťané. Věda může své stanovisko změnit docela rychle, víra postavená na světských základech nikoliv. Proto přátelství se světem slouží víc mrtvým než živým.

 

Kdo věří, že má se zvířaty společné předky se dříve nebo později zvířetem stane.

• "... V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží ..." (Genesis 5:1)

Člověk nemá zvířecí předky! V den, kdy byl člověk stvořen, byl celým člověkem. Na přednášce brněnským vysokoškolákům se jeden student zmínil o našich zvířecích předcích. Přerušil jsem ho: "Jistě mluvíte o svých ne o mých předcích?" Smích v sále byl jasný. Nikdo nechtěl mít zvířecí předky. Chudák, cítil se zaskočen a opuštěn, i když před vteřinkou, dokud jsem neutrousil tu poznámku, byli i ostatní na jeho straně. Někteří tvrdí, že člověk má společné předky se zvířaty na základě následujícího verše:

• "Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný. Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí." (Kazatel 3:18)

Kazatel si doslovně řekl ve svém srdci. Co čteme, není tvrzení Boha, ale názor člověka, jak se mu věci na povrchu jeví. Duch zvířat a člověka není stejný. To nám potvrdí Genesis, když ji věříme historicky. V Genesis nezoufá člověk ve svém srdci jako Kazatel, ale tvoří Bůh ve své svrchované moci. Že by byla zvířata stvořena k obrazu Božímu? Potom, co Šalamoun zkusil pod sluncem, tedy na zemi, veškerý luxus, jaký jen mohl člověk mít, zjistil, že vše je marnost nad marnost. Duch svatý pravdivě zaznamenal jeho zoufalost, aby ukázal, že nás pod sluncem nic neuspokojí. Kazatel končí verši, že bohabojnost je to, na čem u člověka všechno závisí. Jóbova žena také Jóbovi poradila, ať prokleje Boha, a přesto na těchto slovech nestavíme učení, že bychom měli Boha proklínat.

Evoluční teorie vede k rasismu. O tom nikdo nepochybuje. Podívejme se jen na náš český národ. Morálka společnosti je funkcí toho, jak se společnost sama vidí. Vidí-li se jako shluk pouhé hmoty, potom se s jedincem jako se shlukem také zachází. Pro zajímavost posuďte následující:

• "V boji o každodenní chléb podléhá všechno slabé, nemocné, méně odhodlané, zatímco boj samců o samice poskytuje právo k plození jen tomu nejzdravějšímu. Vždy však je boj prostředkem k upevňování zdraví a odolnosti druhu, a proto i příčinou jeho vyššího vývoje."

• "Kdyby tento proces probíhal jinak, přestalo by všechno další vyšší formování druhu a nastoupil by spíš jeho opak. Neboť protože méněcenné má co do početnosti vždy převahu nad nejlepším, rozmnožovalo by se při stejných životních a rozmnožovacích možnostech to horší mnohem rychleji, až by nakonec nutně musilo nejlepší ustoupit do pozadí. Musí tedy být provedena korektura ve prospěch lepších. Tu však obstarává příroda tím, že vystavuje slabší část tak těžkým životním podmínkám, že už tím je omezována její početnost, a ani zbytek nepřipouští k rozmnožení bez výběru, nýbrž i tu uskutečňuje bezohledný výběr podle síly a zdraví."

Víte, kdo napsal tohle pojednání hodné Nobelovy ceny, odvysílání v Meteoru, nebo zařazení do učebnice pro sedmou třídu? Akademik? Doktor přírodních věd? Kdepak! Autorem je sám veliký vůdce Adolf Hitler, který, jak se zdá, předběhl dobu s plány populační kontroly, interrupcemi i s euthanasií. Věří-li člověk, že má se zvířaty společné předky, zvířetem se stane.

Převzato z www.reformace.cz