Mají všechna náboženství kus pravdy? Aneb podobenství o slonu a slepcích
Určitě jste se již někdy setkali s někým, kdo je přesvědčen o tom, že všechna náboženství „v podstatě učí to stejné", přičemž nakonec vás vždycky dovedou k Bohu nebo nějaké finální „duchovní realitě". Něco na způsob známého „všechny cesty vedou do Říma". Možné jste také slyšeli příběh o slonovi a slepcích, který má tento pozoruhodný názorový veletoč zvaný náboženský pluralismus ilustrovat a dokázat. Mám za to, že tak nečiní a zde je důvod proč.
Nejdříve onen příběh. Točí se kolem skupiny slepců, kteří se zase pro změnu točí kolem slona. V průběhů setkání s tímto sympatickým tlustokožcem tito slepci docházejí k různým závěrům o tom, co je vlastně takový slon zač. Pro jednoho, který zrovna chytil slona za ocas, je slon ekvivalentem k provazu. Slepec který ohmatal sloní nohu, bude celý život přesvědčen o tom, že slon je vlastně takový sloup, zatímco nevidomý, jenž naboural do sloního boku bude utvrzen v přesvědčení o slonovi, jehož tvar není nepodobný zdi.
Celý ten příběh má ilustrovat následující. Žádné z náboženství samo o sobě nemá celou pravdu, stejně jako není pravdivý názor slepce o tom, že slon připomíná provaz. Každé náboženství ale nicméně je pravdivé v tom smyslu, že správně popisuje osobní zkušenost jednotlivého vyznavače a duchovní realitu na pozadí této zkušenosti. Každý ze slepců nahmatal pouze část skládačky a nabyl tak dojmu o celku na základě kusé informace. To ale neznamená, řekl by proponent náboženského pluralismu, že nemá pravdu. Má ji, i když prozatím pouze její výsek. Všechna náboženství jsou tedy údajně stejně pravdivá.
Nebo ne?
Příběh, který jsem slyšeli, je rozhodně zajímavý. Je to hezká analogie či ilustrace toho, co chceme dokázat. Dokázali jsme to ale? Od kdy lze vlastně analogií něco dokázat? Budu-li chtít na porcelánovém talíři ilustrovat jak by asi mohl vypadal létající talíř, nedokazuji tím ani v nejmenším existenci onoho létajícího talíře. Analogie či ilustrace totiž není argument, slouží pouze k přiblížení a lepšímu pochopení toho, co předkládám.
Příběh dochází k závěru, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná. Skvělé. Moc dobře se to poslouchá. Samozřejmě že není pochyb o tom, že všechna náboženství jsou v zásadě stejná – jediné co je třeba udělat, je zakázat si bavit se o hříchu a jeho existenci, o existenci Boha a jeho přirozenosti, o existenci hmoty vůbec, o tom jak být spasen a co to znamená, o tom jak vypadá věčný život a několika dalších drobnostech....Jinými slovy - celá ta nasládlá myšlenka o stejnosti náboženství tak nějak zoufale neladí s realitou. Ateista v Boha nevěří, muslim má jediného, křesťan Boha ve třech osobách a hinduista bohů tolik, že by je mohl počítat léta. Pro jednoho je největším problémem člověka hřích, pro jiného nevědomost. Jeden věří tomu, že bude po smrti zakoušet radost, druhý zase doufá v to, že bude jeho já anihilováno při splynutí s neosobní silou. ....Náboženství prostě nejsou stejná. Dle zákonů logiky jsou jejich výroky o fyzické a metafyzické realitě vesmíru neslučitelné / navzájem se vylučující.
Již bylo řečeno, že ilustrace či analogie nemohou nic dokázat. Všimněme si ale přesto toho, že příběh o indickém slonovi a jeho trampotách se slepci na vstupu paradoxně předpokládá přesně to, co si dokázat vytyčil. Příběhem se chce komunikovat přesvědčení, že všechna náboženství popisují jinými slovy stejnou finální realitu. Namísto toho, aby ale tento závěr logicky vyplynul z posouzení určitých premis či jednoznačně pravdivých tvrzení, je obsažen již v premise. V tomto podobenství se lidé setkávají s různými aspekty té stejné reality. Není to ale náhodou přesně to, o čem jsme chtěli vést diskusi?
Díváme se na slepce, kteří ve svém tmavém světě narazili na něco, co jednomu připomíná provaz, jinému stěnu či sloup. Každý z nich má jiné a hlavně subjektivní poznání té sloní reality, kterou ale vypravěč vidí objektivně. Ouha. Není tu teď najednou něco strašně zvláštního? Slepci mají ilustrovat lidstvo, tedy nás všechny, kteří, ač se v interpretaci toho kdo nebo co, je tou finální metafyzickou entitou lišíme, máme údajně každý v ruce kousek mozaiky z celkového obrazu. Kdo nám ale tedy vlastně teď vypráví ten příběh? Kdo vidí celého slona, když my lidé máme vidět jenom kousek? Jak to, že vypravěč unikl té univerzální duchovní slepotě a může nám tak s laskavým pochopením říci, jak to vlastně všechno doopravdy je? Že totiž slon není provaz ani pilíř, ale zvíře s ocasem a tlustýma nohama? Je zřejmé, že vypravěč sám sebe poněkud nelogicky vyjmul z obrazu, ve kterém měl jako postava zůstat. Něco jako kdyby na papíře nakreslený Bart Simpson vystoupil ze čtvrtky, poodstoupil od ní a dostalo se mu náhledu na stůl, na kterém leží otevřený komiks, ve kterém byl doteď vyobrazen. Je to logické nebo ne?
Příběh se snaží podpořit tezi o tom, že všechna náboženství jsou ve svých pokusech identifikovat Boha na správné stopě a proto pravdivá. Ve skutečnosti se dá ale naprosto legitimně udělat i úplně opačný závěr. Jak to? Žádný ze slepců přece slona adekvátně neidentifikoval! Jak blízko k popisu slona je stěna, provaz, nebo sloup? Analogie se tak zdá spíše implikovat skutečnost, že náboženství jsou obecně ve velké míře náchylná k tomu stát na chybných tvrzeních.
Doufám že ilustrace se slonem a slepci již v tuto chvíli ve vašich myslích ztratila většinu ze svojí přesvědčivosti, ale stále ještě nejsme u konce. Možná právě proto páchá naše podobenství sebevraždu. Jak to myslím? Podobenství totiž samo sebe popírá. Jestliže jsou všechna náboženství pravdivá, jak tvrdí, je pravdivé také samotné křesťanství. Tady je ale zrada. Křesťanství velmi zřetelně tvrdí, že jsou všechna ostatní náboženství nepravdivá, že tedy například Ježíš je jedinou cestou k záchraně člověka. („Já jsem ta cesta, ta pravda a ten život. Nikdo nepřichází k Bohu, než skrze mne" - Janovo evangelium 14:6). Závěr? Jestliže jsou tedy všechna náboženství pravdivá, pak jsou všechna náboženství nepravdivá. Jak vám to zní?
Viděli jsme s jakými problémy se ilustrace potýká. Co když bychom se ještě zamysleli nad tím, zda slon náhodou nemohl také promluvit? Kdyby tak učinil, představil se a sdělil nám kým vlastně je, nemuseli bychom si věci komplikovaně domýšlet. Když tak o tom přemýšlím....přesně to také Bůh udělal. V Bibli.
Jiří Lem. (www.rozumnavira.cz)