Modlitby - fungují?

17.12.2011 18:21

Jak se modlit: Modlitby, které bývají vyslyšeny

Setkali jste se někdy s někým, kdo opravdu důvěřuje Bohu? Jako ateistka jsem měla kamarádku, která se často modlila. Každý týden mi vyprávěla o něčem, o co se podle ní Bůh postará. A každý týden jsem se dovídala, jak Bůh odpověděl na její modlitbu tím, že udělal něco neobyčejného. Víte, jak je pro ateistu těžké vidět něco takového týden co týden? Po čase mi to začalo lézt na nervy. Pokud jsem ale chtěla zůstat sama před sebou upřímná, pouhá „náhoda“ mi připadala jako velmi chabé vysvětlení.

Takže proč Bůh odpovídal na modlitby mé kamarádky? Hlavní důvod je, že s ním měla vztah. Chtěla ho následovat. A poslouchala, co říká. Z hlediska jejího uvažování měl Bůh právo řídit její život, a ona mu za to byla dokonce vděčná! Když se za různé věci modlila, byla to přirozená součást jejího vztahu s Bohem. Nevadilo jí přicházet za Bohem se svými potřebami, starostmi a čímkoli, co se zrovna v jejím životě odehrávalo. Podle ní Bůh chtěl, aby se na něj takhle spoléhala.

Názorně ukazovala to, co říká Bible: „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí“ (1. list Janův 5,14) a „Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám“ (1. list Petrův 3,12).

Proč tedy Bůh neodpovídá na modlitby všech lidí?

Může to být způsobeno tím, že s Bohem nemají vztah. Možná vědí, že Bůh existuje, a možná třeba chodí do kostela. Ale ti, kterým Bůh jako by nikdy neodpovídal na modlitby, s ním podle všeho nemají vztah. Navíc od Boha nikdy nepřijali úplné odpuštění svých hříchů. A co s tím má zrovna tohle společného? Vysvětlení je následující: „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší“ (Izajáš 59,1-2).

Je celkem přirozené pociťovat tohle odcizení od Boha. Když lidé začnou Boha o něco prosit, jak to většinou vypadá? Začnou: „Bože, opravdu potřebuju, abys mi pomohl s tímhle problémem… abych udělal tuhle zkoušku...“ A pak se odmlčí, načež znovu začnou: „Je mi jasné, že nejsem dokonalý, že vlastně nemám právo tě o to prosit…“ Jsou si vědomi osobního hříchu a selhání. A dotyčnému je zřejmé, že není sám, kdo o tom ví, že Bůh to ví také. Ale takoví lidé třeba nevědí, co je potřeba k tomu, aby mohli přijmout Boží odpuštění svých hříchů. Třeba se snaží to vyřešit jinak: „Bože, jestli tu zkoušku udělám, tak už nikdy nebudu drzý na maminku... a nezkopíruju seminárku z internetu....“ Ale to taky nefunguje. Takoví lidé možná nevědí, že mohou navázat vztah s Bohem, aby mohl na jejich modlitby odpovědět. To je totiž základ pro vyslyšení modliteb.

Jak se modlit: Základ

Nejdříve musíte navázat vztah s Bohem. Zkuste si představit, že si jistý čerstvý absolvent jménem Lukáš chce vzít hypotéku na pořízení bytu a rozhodne se požádat rektora nejmenované pražské univerzity (kterého ani nezná), aby mu dělal ručitele. Naděje, že by to rektor pro Lukáše udělal, je nulová (vycházíme z předpokladu, že rektor toto univerzity není padlý na hlavu.) Kdyby ho však o totéž poprosila jeho dcera, pravděpodobně by to ochotně udělal. Vztahy jsou důležité.

A pokud jde o Boha, když je někdo jeho dítětem a patří mu, Bůh ho zná a slyší jeho modlitby. Ježíš řekl: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne… Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve“ (Jan 10,14.27-28).

Když je tedy řeč o Bohu, znáte ho opravdu a zná on vás? Máte s ním vztah, který vám dává právo očekávat, že Bůh odpoví na vaše modlitby? Nebo je Bůh někde daleko a v podstatě figuruje ve vašem životě spíše jako pouhý pojem? Připadá-li vám Bůh vzdálený nebo nejste-li si jisti, že ho znáte, můžete s ním navázat vztah třeba hned teď.

Odpoví Bůh určitě na vaše modlitby?

Na lidi, kteří ho znají a spoléhají na něho, se Ježíš obrací s nabídkou, která se zdá až nerozumně velkorysá: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám“ (Jan 15,7). To že „zůstáváme“ v něm a jeho slova zůstávají v nás, znamená žít tak, že si uvědomujeme jeho přítomnost, spoléháme se na něho, nasloucháme tomu, co říká. Pak ho můžeme poprosit o cokoliv. Je tu však další upřesnění: „Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho“ (1. list Janův 5,14-15). Bůh odpovídá na naše modlitby podle své vůle (a podle své moudrosti, lásky, svatosti atd.).

To, v čem děláváme chybu, je, že se domníváme, že známe Boží vůli, protože daná věc připadá rozumná nám. Máme dojem, že existuje jen jediná „správná“ odpověď na určitou modlitbu, a předpokládáme, že zrovna TOHLE je Boží vůle. A právě tady vzniká napětí. Žijeme v rámci omezeného času a omezených znalostí. Naše informace o daném problému jsou omezené, a stejně tak i o tom, jaký dopad by měl v této situaci určitý zásah. Boží chápání této situace však ničím omezené není. To, jak se určitá událost rozehraje v průběhu dějin, je něco, co ví jen on sám. A může mít záměry, které daleko přesahují to, co bychom si vůbec dokázali představit. Takže usoudíme-li, že něco prostě musí být Boží vůle, ještě to neznamená, že to Bůh opravdu udělá.

Co to obnáší? Co je Bůh ochoten udělat?

Líčením Božích záměrů s námi by se daly popsat celé stránky. Celá Bible vlastně popisuje, jak by měl podle Božího přání vypadat vztah, který prožíváme s ním samotným, a jaký život nám chce dát. Uvádím jen několik příkladů:
„Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají“ (Izajáš 30,18). Všimli jste si toho? Jako někdo, kdo vstává ze židle, aby vám přišel na pomoc: „… vyvýší se, slituje se nad vámi.“ „… s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá!… On je štítem všech, kteří se k němu utíkají“ (Žalm 18,31). „Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství“ (Žalm 147,11).

Největším projevem Boží lásky a toho, jak mu na vás záleží, je však podle Ježíšových slov toto: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,13). A přesně tohle udělal Ježíš pro nás. Takže, „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (Římanům 8,31-32).

A co „nevyslyšená modlitba“?

Není pochyb, že na lidi přicházejí nemoci a dokonce i smrt, finanční problémy jsou skutečné a může nás postihnout celá řada problémů. Co potom?

Bůh nám říká, abychom mu svěřili všechny své starosti. I když situace dál vypadá neutěšeně, platí: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží“ (1. list Petrův 5,7). Může to vypadat, že se okolnosti vymkly veškeré kontrole, ale ve skutečnosti to tak není. Když se zdá, že se celý svět rozpadá na kusy, Bůh nás může udržet pohromadě. Právě v takové situaci může být člověk vděčný, že zná Boha. „Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Filipským 4,5-7). Bůh může vyřešit náš problém způsobem, který bude daleko převyšovat to, co bychom považovali za možné. Asi každý křesťan by nejspíš mohl uvést řadu příkladů z vlastního života. Když se ale okolnosti nezlepší, Bůh nám může dát i v nich svůj pokoj. Ježíš řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,27).

Právě v takové chvíli (kdy okolnosti zůstávají špatné) po nás Bůh chce, abychom mu dál důvěřovali, abychom, jak říká Bible, žili z víry, ne z toho, co vidíme (2. Korintským 5,7). Není to ale slepá víra. Je založena na charakteru samotného Boha. Pro auto jedoucí po mostě Ždákovském mostě přes Orlickou přehradu je oporou stabilita mostu. Není důležité, jaké pocity má řidič, co si myslí nebo o čem se baví se spolujezdcem. To, co mu umožní se bezpečně dostat na druhou stranu, je spolehlivá a kvalitní konstrukce mostu, které se řidič rozhodl důvěřovat.

Stejně tak nás Bůh žádá, abychom důvěřovali kvalitě jeho charakteru - jeho soucitu, lásce, moudrosti a spravedlnosti, které uplatňuje v náš prospěch. „Miloval jsem tě odvěkou láskou,“ říká, „proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství“ (Jeremjáš 31,3). „Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště“ (Žalm 62,9).

Jak se modlit?

Bůh nabízí, že vyslyší modlitby svých dětí (těch, kdo ho přijali do svého života a snaží se ho následovat). Říká, že mu mají všechny své starosti přinést v modlitbě a on bude v těchto záležitostech jednat podle své vůle. Když se potýkáme s těžkostmi, máme vložit svou starost na něj a dostaneme od něj navzdory okolnostem jeho pokoj. Základem naší naděje a víry je charakter Boha samotného. Čím lépe ho známe, tím jsme ochotnější mu důvěřovat.

Zdroj www.everystudent.cz