Základní jádro křesťanství

28.11.2011 00:48

Bůh stvořil člověka. Stvořil ho „ke svému obrazu, podle své podoby“ (Genesis 1:26). Za těmito slovy se skrývá především nadání člověka schopností žít ve vztahu s Bohem, která jej odlišuje od všeho ostatního stvoření. Součástí Božího obrazu byla také svobodná vůle. Člověk se mohl rozhodnout ve vztahu s Bohem zůstat, nebo jeho podmínky porušit. Tento vztah byl založen na důvěře v Boží dobrotu, která se měla prokazovat poslušností člověka - Bohem zjevené vůli pro lidský život.

První lidé se rozhodli Boha neposlechnout. Podlehli pokušení vyzkoušet si jaké to bude, když překročí hranice, které jim Bůh vymezil. Tímto svým jednáním projevili nedůvěru v Boží dobrotu. Upřednostnili svoji představu o tom, co pro ně bude nejlepší. Obrátili se k Bohu zády a vydali se vlastní cestou – bez něj. Odmítli vztah, pro který byli stvořeni. Odmítli Boží autoritu a rozhodli se stát sami sobě jedinou autoritou. Tento princip lidského jednání Bůh nazývá „hřích“ a jeho jednotlivé projevy jako „hříchy“. Hřích je nedůvěra v Boží dobrotu a odmítnutí jeho autority, které se projevuje jednáním v rozporu s jeho plánem pro lidský život.

Člověk se tak v důsledku vlastního rozhodnutí spravedlivě ocitl v nezáviděníhodné situaci. Odplata za hřích je smrt (Římanům 6:23). Člověk zhřešil, a proto zemřel. Jeho tělo začalo podléhat rozkladu a vydalo se vstříc hrobu. Jeho vztah s Bohem byl ukončen. Člověk ztratil pravý, uspokojující smysl své existence. A pokud se v tomto životě nerozhodne Bohu začít znovu důvěřovat, jeho volba bude zpečetěna - zemře navěky, od Boha oddělen.

Příběh prvních lidí je také naším příběhem. Všichni, kdo se narodili po nich, jednali stejně. Ve snaze eliminovat vyšší autoritu, které bychom se museli zodpovídat, jsme Boha označili za mýtus. Odmítli jsme Stvořitele a tím také Jeho autoritu, říkat co je pro stvoření dobré a co zlé. Hledáme smysl života, ale nenacházíme jej, protože hledáme jinde než v návratu k Bohu. Nežijeme, ale pouze existujeme. Umíráme a jdeme vstříc věčnosti, která nebude lepší.

Bůh se však svého stvoření, a zejména člověka coby jeho vrcholu, nezřekl. Byl zklamán, ale neurazil se. Přestal být milován, ale nepřestal milovat. I když jsme byli nevěrní, On zůstal věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Bůh je láska. Láska jedná. Bůh naplánoval a také uskutečnil záchranný plán – plán spasení.

Jak ale zachránit spravedlivě odsouzeného na smrt a nejednat přitom v rozporu se spravedlností? Možná bychom mu chtěli dát milost, ale nebylo by to spravedlivé. K čemu by tu byl zákon, který říká „Odplata za hřích je smrt“? Ani Bůh nemůže jen tak zamést náš hřích pod stůl. Nemůže říci „dělejme, že se nic nestalo“. Náš hřích nemůže být přehlížen. Musí být potrestán. Bůh je Bůh, což znamená, že není ničím vázán a omezován, jen sebou samým. Nemůže jednat v rozporu s tím, co řekl. A jestliže varoval první lidi slovy „Pokud mě neposlechnete, zemřete“, pak v případě neposlušnosti, musí přijít určený trest. Jinak by Bůh jednal v rozporu se svým slovem a s jeho božskou dokonalostí by byl konec.

Bůh je však nejen spravedlivý, ale také milostivý. Touží člověku odpustit jeho provinění, a vyčistit jeho „trestní rejstřík“. Jak bylo řečeno, Bůh zůstal ve vztahu s člověkem věrný. Nechce s člověkem jednat tvrdě „podle zásluh“. Chce mu prokázat svou milost, svou nezaslouženou přízeň, svou vytrvalou lásku. Znamená to, že člověk, jako nevěrný partner, má možnost se vrátit „domů“ a být Bohem znovu přijat.

Máme tedy co do činění s Bohem, který je jak spravedlivý, tak také milostivý. Jako takový musí můj hřích spravedlivě potrestat a současně jej touží milostivě odpustit. Jak to provést? Zde je Boží odpověď, která již 2000 let podmaňuje lidská srdce:

„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Co se v těchto slovech skrývá? Bůh tě tak miluje, že tvůj hřích potrestal na svém Synu, aby tak spravedlnosti bylo učiněno zadost a ty jsi mohl/a vírou přijmout dar Boží milosti, Boží odpuštění. Boží Syn, Ježíš Kristus, který se stal člověkem, žil bezhříšný život v dokonalém vztahu s Bohem. Naplnil tak beze zbytku Boží záměr pro stvoření a jelikož nezhřešil, nezasloužil zemřít - a přece umírá. Ne protože je spravedlivě trestán, ale protože na sebe bere trest, který příslušel nám. Je „zástupnou smírčí obětí“. Zastupuje nás ve výkonu spravedlivého Božího trestu za naše hříchy. Obětuje sebe, abychom my mohli mít život, život věčný.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo pokládá svůj život pro záchranu druhých. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo pokládá život pro záchranu těch, kdo mu byli nevěrní, těch, kdo jeho láskou opovrhli. Nikdo nemá větší lásku než Bůh, který dává sám sebe – svého Syna, aby zachránil své stvoření – člověka, který jej ignoruje a odmítá.

Bůh vymyslel a uskutečnil plán naší záchrany, který mu umožnil být současně spravedlivý a milostivý. Zaplatil za to nejvyšší možnou cenu. Byla prolita krev jeho Syna. Jeho smrtí nejsou vinni ani Židé, ani Římané, ale především naše hříchy, za něž byl potrestán. Bůh tak umožnil nevěrnému člověku „návrat domů“, do vztahu, pro který nás stvořil, do vztahu, ve kterém prožíváme lásku samotného Boha.

To co Bůh učinil možným, se může stát skutečností tvého života. Jak? Jedním slovem – vírou. Co to ale znamená? Znamená to uvěřit tomu, co říká Bůh. Znamená to přijmout Boží hodnocení naší situace a také přijmout jeho plán na naši záchranu. Znamená to uvěřit, že můj hřích, má nedůvěra Bohu, je tak závažná věc, že Bůh musel obětovat svého Syna, aby mě zachránil před tím, co jsem si zasloužil. Znamená to uvěřit, že Bůh mě navzdory mé nevěře tak miloval, že obětoval svého Syna pro moji záchranu.

Přijmout Boží plán záchrany znamená uvěřit, že cesta k záchraně nespočívá v naší snaze žít „dobrý život“ a Boží záchranu si zasloužit. Nic co bychom udělali totiž nemůže odčinit naše provinění vůči Bohu. Neplatí, že když život zachráním, smazává se to, že jsem jiný zabil. Potřebujeme odpuštění. Jsme odkázáni na Boží milostivý dar spásy. Naší jedinou nadějí je proto víra, že Ježíšův dokonalý život a Ježíšova dokonalá oběť lásky má moc můj „dlužní úpis“ vůči Bohu smazat.

Věřit znamená také uvěřit, že Boží plán pro tvůj život je hoden důvěry. Taková důvěra se projeví touhou poznávat Boží vůli a poslušností jeho dobrých a láskyplných přikázání. Stručně řečeno, Boží záchrana je dar, který je z definice něčím nezaslouženým, musíme jej však přijmout. Přijímáme jej vírou a to vírou v Boží plán záchrany a vírou v Boží dobrou, otcovskou autoritu.

Ti, kteří uvěřili, se stávají Božími dětmi. Vztah s Bohem, který ukončili, je obnoven. Z Božích nepřátel, kteří jdou vstříc soudu se stávají Boží děti, které miluje dokonalou otcovskou láskou. Jsou zahrnuti Boží péčí a ochranou. Božím dětem se dostává Boží otcovské výchovy. Je v nich obnovován člověk v té podobě, jakou měl mít podle Božího stvořitelského záměru. Jak takový nezkažený člověk vypadá nám Bůh ukázal na Ježíši Kristu. Jemu věřící touží být podobní, z jeho příkladu se učí. Na konci jejich pozemské cesty je jim zaslíben podíl na Božím království – na světě, ve kterém již nebude ani smrt ani žal ani nářek ani bolest, tedy ve světě, ve kterém již není místo pro hřích a jeho důsledky, pro zlo v jakékoliv podobě.

Chcete-li přijmout Pána Ježíše do svého života a přijmout tak odpuštění, přejděte na Jak navázat ztracený vztah s Bohem?

Biblické verše:

Efezským 2:8-9

"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit."

Jan 1:12

"Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi."

Koloským 2:13-14

  "Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž."

2 Korintským 5:19-21

"Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti."